1. Část
Ráno jsem se probudila ve skvělé náladě. Vyšla jsem před dům a pohlédla na krásu Hillcrestu, vesničky, ve které žiju a kde má maminka vlastní stáj.
Hned jsem si to namířila do stáje. Před stájí už pilně pracovala mamka.
Áďa: Dobré ráno! Půjdu si zajezdit na Kim jo?
Maminka: Dobře...slyšela jsi co se tu povídá?
Áďa: Né, neslyšela. Co?
Maminka: Ze stáje ve Velidaile se ztratil kůň. Prý je to nějaký moc dobrý parkurák a má velkou cenu. Mohl by se pohybovat někdo kolem naší stáje. Kim by ho mohla vycítit. Mohla by ses po něm trochu porozhlédnout? Já mám moc práce.
Áďa: Jasně!
Na další řeči už jsem neměla čas. vběhla jsem do stáje za svojí klisničkou Mountain-track Possible Lady, které ale každý říkal Kim.
Áďa: Ahoj Kimí! Jak se máš?
Kim: ÍÍÍhhaaaaháááá!!!!
Vyhřebelcovala jsem ji a nasedlala. Pak jsem ji vyvedla ven. Oblékla jsem si bundu a mohla jsem vyjet.
Maminka: Anezapomeň se kouknout po tom koni! A dej pozor! Víš, že v Medvedím lese jsou vlci!
Áďa: Neboj mami! Tam bych nikdy nejela.
A vyjeli jsme. Kim šťastně pohazovala hlavou. Za pár vteřit už jsme sjížděli z hor, dolů do údolí.
Když jsme přijeli dolů, rozmýšlela jsem se, kam pojedeme.
Áďa: Tak co Kim? Kam chceš jet?
Kim pohodila hlavou a vyrazila krokem k lesu. Na podzim tam obě rády jezdíme, a tak jsem ji pobídla do cvalu a jeli jsme.
Krásně jsme si poklusávali v lese. Listí všech možných barev a tvarů nám padalo na hlavu. Kiminy kopýtka krásně a rytmicky šustily o zalistěnou zem.
Najednou mě napadlo, že by jsme si mohli vyjížďku zpestřit plavením. Pobídla jsem Kim-která plavení miluje stejně jako já-do cvalu. Když před sebou uviděla břeh jezera, ještě zrychlila až mi voda zákala až nad hlavu.
Pořádně jsme si to obě užívaly. Najednou jsem ale ucítila, že se Kim chvěje. Napadlo mě, že jí je určitě zima a tak jsme se vrátily na břeh. Měla jsem z plavení krásný pocit a taky z toho, jak silné pouto je mezi mnou a Kim. Nechala jsem se unášet těmihle myšlenkami, a nedávala jsem pozor, kam Kim kluše. Myšlenky mi najednou přeskočili na toho ztracenného koně. Kde může být? Co když se nějakou náhodou dostane do Medvědího lesa?
Najednou mi srdce poskočilo. Kim si to klusala přímo k Medvědímu lesu!!! A už jsme byli hodně blízko!
Vlk: Aúúúúúúú! Vrrr! Haf,haf!
Kůň(zoufale): ÍÍÍhahahááá!
Sice jsem nic neviděla, ale to co jsem slyšela mě viděsilo dostatečně na to, abych nic vidět nechtěla! To je určitě ten kůň co se ztratil! Chtěla jsem Kim otočit a rychle utéct, ale ta se ani nehnula.
Áďa: No tak, Kim! Dělej! Tohle je moc nebezpečné!
Kim: ÍÍÍhahahááá!
Kim se najednou postavila na zadní. Měla jsem co dělat. Není lehké se udržet! Ale naštěstí jsem se zachytila hřívy.
Áďa: Kim přestaň! šššš....to je dobrý holka! Klid.
Ale Kim se neuklidnila. Možná se zbláznila, možná chtěla pomoct kamarádovi nebo se chtěla postavit tomu vlkovi...nevím. Ale jistě vím to, že se najednou roztryskala přímo do Medvědího lesa!